mRNA vakcína (ani žádná jiná) nedokáže změnit náš genetický kód. Člověk nemá enzymy na to, aby dokázal přepsat cizorodou RNA na DNA. RNA je jednovláknová nukleová kyselina, která slouží jako návod pro buňku k tvorbě bílkovin.
DNA je uložena v buněčném jádře, které nikdy neopouští. Jádro je chráněno buněčnou membránou. mRNA do jádra neumí vstoupit, proto se do kontaktu s DNA vůbec nedostane. mRNA je jen posel, který nese informace z jádra do zbytku buňky, kde je použita jako návod ke stavbě. Informace ale nemůže cestovat opačným směrem z buňky do jádra.
RNA vakcína (také mRNA vakcína), vzniká zkopírováním genetické informace viru. Ta je potřebná k vytvoření proteinu, který je typickým znakem daného viru (u koronaviru to je S-protein). Když se vakcína podá do těla, vloží se jen malý úlomek RNA. Díky němu se naše buňky naučí vytvářet si protein viru, umístí ho na svůj vlastní povrch a bílé krvinky se naučí, jak ho rozpoznat. Krvinky ho rozpoznají jako cizorodou látku a začnou vytvářet protilátky. Když se později nakazíme daným virem, bílé krvinky už jednoduše vyhledají protein a začnou vytvářet protilátky.
mRNA je nestabilní a rozpadá se do pár hodin, proto se cizí proteiny za pár dní přestanou tvořit. Nemusíte se tak bát, že by reakce v těle probíhala neustále.
Vývoji těchto vakcín se vědci věnují už desítky let. Tento typ vakcíny neobsahuje živý virus, proto neexistuje riziko, že by vakcinace mohla vyvolat nemoc, proti které se očkuje. Technologie byla už využita na přípravu vakcín proti viru vztekliny, chřipky nebo viru Zika. Všechny dostupné informace naznačují, že mRNA vakcíny jsou bezpečnější než běžné vakcíny. Jejich výroba je také rychlejší a pružnější.