Medici PRO Očkování

Otázky z čekárny

Očkování nemá vliv na rozmnožovací soustavu. Vakcíny prochází několika fázemi testování a jsou pod dohledem několika kontrolních ústavů (v EU jsou jimi například agentura EMA či výbor PRAC). Očkování se před konečným schválením testuje, jak na zvířatech, tak na lidech. Vakcíny jsou taktéž testovány u většího počtu osob než jiné léčivé přípravky. Kdyby očkování mělo vliv na rozmnožovací soustavu, tak neprojde do další fáze testování. 

Striktní kontrola nežádoucích účinků probíhá i v době, kdy je vakcína schválená a podává se občanům. Jakékoliv zvýšené množství hlášených reakcí kdekoliv na světě vede k okamžitému zastavení používání dané očkovací látky.

Po očkování se mohou objevit fyziologické reakce jako je bolest hlavy, zvýšená teplota, únava nebo bolest svalů. Očkováním se naše tělo a imunitní systém učí, jak bojovat s nemocí, proti které vakcína chrání a občas se při tom učení unaví a projeví se tyto reakce organismu.

Přibližně každý desátý člověk má po aplikaci vakcíny reakci. Jedná se o zčervenání nebo bolestivost v místě vpichu, bolest svalů, únavu, zvýšenou teplotu nebo vyrážku. Tyto fyziologické reakce nám dávají najevo, že náš imunitní systém pracuje tak, jak má. Vážnější fyziologické reakce hlaste svému lékaři.

Více o reakcích organismu na očkování se dočtěte v našem článku zde.

U vakcín se zkoumá jak účinnost, tak vedlejší účinky. Vakcíny jsou přísně kontrolovány už při jejich výrobě. Kontrola bezpečnosti trvá až 15 let. Drtivá většina neprojde ani proklinickou fází. 

Vedlejší účinky se hlídají i po schválení. O povinnost hlášení nežádoucích účinků vakcíny se stará zákon. Povinnost hlásit neočekávaný účinek mají zdravotníci i držitelé registrace látky. Nežádoucí účinek navíc může nahlásit kdokoli, a to přímo Státnímu úřadu pro kontrolu léčiv. Když se nasbírá více hlášení o negativním účinku, látka se začne prověřovat. 

Důkazem účinnosti očkování je i rapidní pokles výskytu nemocí. Proti příušnicím se začalo očkovat v roce 1986 – tehdy bylo hlášeno 24 507 případů. V roce 2018 to bylo už jen 537 případů. Očkování proti spalničkám začalo v roce 1969, kdy ročně onemocnělo kolem 50 000 lidí. V roce 2018 bylo potvrzených jen 206 případů výskytu nemoci.

Alergie je přehnaná reakce imunitního systému na alergeny. Alergen je cizorodá částice (například pylové zrno), která je schopná vyvolat alergickou reakci (kýchání, vyrážka). Příčinou vzniku alergie samotné jsou geny (pokud jsou oba rodiče alergici, riziko alergie u dětí se zvyšuje na 60 %) a životní styl (stres, strava, čistota prostředí). Dosud nejsou žádné vědecké důkazy, které by prokázaly spojitost vzniku alergie a očkování. 

Samotná alergická reakce není způsobena celou očkovací látkou, ale jen jednou z jejích složek. Může jí být například želatina, která se objevuje v některých vakcínách proti spalničkám nebo zarděnkám. Pokud víte, že máte alergii, proberte ji se svým lékařem a zeptejte se, zda očkování neobsahuje některý z alergenů.  Existuje totiž vždy více druhů vakcín, které se liší svým složením. Můžete tak společně vybrat vakcínu, která nebude alergen obsahovat. 

Alergické reakce jako kopřivka jsou vzácné, závažnější reakce se objevují jen v 1 případě z milionu. 

Pokud trpíte například atopickým ekzémem nebo astmatem, očkování je doporučováno, protože hrozí vyšší riziko nákazy nebo těžší průběh nemoci. 

Kontrola probíhá v několika krocích. Vývoj očkovací látky trvá až desítky let a je velmi finančně náročný. Kontroluje se kvalita, účinnost, bezpečnost, možnosti výroby a nežádoucí účinky. První fáze kontroly provádí výrobce a dohlíží na ně evropské instituce. Po zavedení vakcíny na trh na ni dohlíží Státní ústav pro kontrolu léčiv, EMA, držitelé o registraci nebo Ministerstvo zdravotnictví. 

První probíhají studie a výzkum v laboratořích. Ty trvají až 5 let. Když jsou úspěšné, začínají testy na zvířatech (nejčastěji myši nebo opice). Než je látka testována na lidech, musí se schválit regulačním úřadem. Do následujícího stádia se tak většina látek nedostane. 

Klinické testy na lidech jsou vyhodnoceny nezávislými autoritami (v Evropě Evropská léková agentura). Mají 3 fáze, ve kterých se zvyšuje počet dobrovolníků od desítek až po desetitisíce. Testuje se bezpečnost, vhodné dávkování, způsob podání a účinnost. 

I po tom, co jsou látky otestovány a zaregistrovány, probíhá neustálá kontrola. V Česku sbírá hlášení o nežádoucích účincích Státní ústav pro kontrolu léčiv. Nežádoucí reakce může nahlásit kdokoliv (zdravotník, očkovaný, příbuzný, výrobce). V postlicenčních studiích se sledují účinky na milionech očkovaných a u specifických skupin. Pokud by se zjistilo, že rizika vakcíny převažují přínosy, byla by jí odebrána licence.

U odpovědi na tuto otázku záleží na konkrétní vakcíně. Některé vakcíny jsou určeny jen pro děti, jiné jen pro dospělé a další pro děti i dospělé. Může se lišit také dávka podané vakcíny nebo schéma podání. Tím se zajišťuje, aby vakcinace byla co nejúčinnější a riziko vedlejších účinků bylo minimalizováno. Nemusíte se proto bát, že by dítěti byla podána nevhodná látka, nebo že by byla v nepřiměřeném množství. 

Dětský imunitní systém se setkává už od narození s miliony antigenů. V současných očkovacích látkách je jich obsaženo asi 140. Kapacita dětského imunitního systému proto očkování zvládne bez problému. Jako příklad lze uvést, že pokud by byly aplikovány všechny vakcíny českého očkovacího kalendáře v jeden den, zaměstnalo by to pouze 0,1 % kapacity dětského imunitního systému.

Všechny vakcíny, včetně těch dětských, prochází přísným preklinickým a klinickým testováním. Vakcíny prochází 4 fázemi testování. Ty pro děti jsou nejprve testovány na dospělých. Vakcíny schvalují mezinárodní i české regulační úřady (EMA, Státní úřad pro kontrolu léčiv) a i během jejich používání se jakékoliv vedlejší účinky přísně monitorují. 

Rodiče mohou najít všechny informace o očkování v příbalovém letáku nebo se zeptat dětského lékaře. Užitečným pomocníkem je očkovací kalendář, ze kterého lze jednoduše zjistit, proti čemu se v určitém věku očkuje a jakými látkami.

Míst, kde najít informace na otázky ohledně očkování, je spousta. Dáme vám několik doporučení a odkazů, kde relevantní informace hledat. 

Nejzákladnějším zdrojem, kde se dozvíte spolehlivé informace o očkování, je příbalový leták vakcíny, nebo přímo váš lékař. Příbalové letáky můžete najít na webových stránkách ordinací lékařů, přímo po vyhledání názvu vakcíny, nebo také na webových stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Níže uvádíme dva odkazy na seznam vakcín a jejich příbalových letáků, které se podávají dětem a mladistvým do 18 let. 

Zajímavé informace o očkování najdete také na stránkách Státního zdravotního ústavu, na adrese szu.cz/tema/vakciny. Můžete se dozvědět něco o tom, co je to vlastně očkování, kolektivní imunita, nebo jak probíhá očkování během těhotenství. 

Dalším místem, kde se můžete dozvědět odpovědi na často kladené otázky, jsou webové stránky registrovaných vakcín. Například vakcína Prevenar 13 (www.prevenar.cz) nebo Synflorix (www.synflorix.cz), chránící proti pneumokokovým onemocněním, na svém webu uvádí informace pro rodiče a děti i dospělé. 

Informace, zda je očkování hrazeno pojišťovnou, či ne, najdete na webových stránkách své pojišťovny. 

Pokud vás zajímají informace týkající se vakcíny proti Covid-19, odpovědi na 83 nejčastějších otázek sepsala Iniciativa Sníh. Iniciativa je nezávislý tým expertů a vědců. Jejich odpovědi najdete na adrese www.iniciativa-snih.cz/nejcastejsi-dotazy-kolem-ockovani

mRNA vakcína (ani žádná jiná) nedokáže změnit náš genetický kód. Člověk nemá enzymy na to, aby dokázal přepsat cizorodou RNA na DNA. RNA je jednovláknová nukleová kyselina, která slouží jako návod pro buňku k tvorbě bílkovin.

DNA je uložena v buněčném jádře, které nikdy neopouští. Jádro je chráněno buněčnou membránou. mRNA do jádra neumí vstoupit, proto se do kontaktu s DNA vůbec nedostane. mRNA je jen posel, který nese informace z jádra do zbytku buňky, kde je použita jako návod ke stavbě. Informace ale nemůže cestovat opačným směrem z buňky do jádra. 

RNA vakcína (také mRNA vakcína), vzniká zkopírováním genetické informace viru. Ta je potřebná k vytvoření proteinu, který je typickým znakem daného viru (u koronaviru to je S-protein). Když se vakcína podá do těla, vloží se jen malý úlomek RNA. Díky němu se naše buňky naučí vytvářet si protein viru, umístí ho na svůj vlastní povrch a bílé krvinky se naučí, jak ho rozpoznat. Krvinky ho rozpoznají jako cizorodou látku a začnou vytvářet protilátky. Když se později nakazíme daným virem, bílé krvinky už jednoduše vyhledají protein a začnou vytvářet protilátky. 

mRNA je nestabilní a rozpadá se do pár hodin, proto se cizí proteiny za pár dní přestanou tvořit. Nemusíte se tak bát, že by reakce v těle probíhala neustále. 

Vývoji těchto vakcín se vědci věnují už desítky let. Tento typ vakcíny neobsahuje živý virus, proto neexistuje riziko, že by vakcinace mohla vyvolat nemoc, proti které se očkuje. Technologie byla už využita na přípravu vakcín proti viru vztekliny, chřipky nebo viru Zika. Všechny dostupné informace naznačují, že mRNA vakcíny jsou bezpečnější než běžné vakcíny. Jejich výroba je také rychlejší a pružnější.

Existuje několik možností vzniku očkovací látky. Podle toho, z čeho je tvořena, se dělí do několika typů. Níže se můžete dozvědět, jakým typem jsou základní očkování proti spalničkám, chřipce, tetanu nebo vzteklině. 

Živé oslabené vakcíny jsou ty, u kterých se upraví kmeny živých, laboratorně množených virů nebo bakterií. Mikroorganismus je buď pro člověka nepatogenní (nevyvolává chorobu) nebo je natolik oslabený, že pouze vyvolá imunitní reakci, ale nemáme žádné projevy nemoci. Vzhledem k oslabení jeho schopnosti přežívat a množit se si tělo vytvoří potřebné protilátky, aniž bychom nemoc prodělali a očkování slouží jako “trénink” imunitního systému. Tímto způsobem vznikají vakcíny proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám nebo tuberkulóze. 

Usmrcené vakcíny jsou ty, které vznikají z usmrcených virů nebo bakterií. I přesto, že jsou mikroorganismy už neživé, tělo si je zapamatuje a v budoucnu dokáže rozpoznat jejich živou formu díky tomu, že jejich proteiny jsou zachovány (buňky dokáží později rozpoznat jejich tvar). Tento typ očkování musí probíhat vícekrát, aby bylo účinné a imunitní systém si ho správně zapamatoval. Očkuje se tak proti žloutence typu A, chřipce nebo vzteklině. 

Subjednotkové vakcíny vytvoříme rozštěpením usmrcených mikroorganismů na menší části a následným využitím jen těch částí, které vyvolají imunitní odpověď. Díky eliminaci nechtěných částí mikroorganismu se snižuje četnost nežádoucích účinků. Patří sem například vakcíny proti žloutence typu B, chřipce, HPV nebo pneumokokové infekci. 

Toxoidová vakcína nás chrání proti toxinům, které vypouští určité bakterie. Toxoid je bakteriální toxin, u kterého se toxicita chemicky sníží nebo odstraní. I když nadále není škodlivý, naše tělo si stále vytvoří protilátky. Tvoří se tak vakcíny proti tetanu nebo záškrtu. 

Genová vakcína používá DNA nebo RNA, které nesou informaci pro tvorbu bílkoviny. Z této informace se pomocí procesu v našich vlastních buňkách tvoří antigeny, na kterých si tělo natrénuje imunitní reakci. Nosiči informace mají rychlý čas rozpadu, proto tvorba antigenů netrvá dlouho. DNA ani RNA nevstupují do našeho buněčného jádra, kde je uložena naše vlastní DNA. DNA se může vakcínou vpravit do těla samotné, nebo na vektoru. Vektor je oslabený, nepatogenní nosič (vir nebo bakterie). Tento typ se rozsáhle používá proti nemoci COVID-19.
Pokud se chcete dozvědět, jak se vakcína zkoumá a schvaluje potom, co je vytvořen její první prototyp jedním z výše zmíněných způsobů, dočtete se to v našem článku zde.

Lámete si hlavu komu naslouchat ohledně očkování? Nespoléhejte se na příspěvky na sociálních sítích, naslouchejte odborníkům. Oficiální odbornou autoritou pro pravidelná očkování dětí je Česká vakcinologická společnost. Veškeré dotazy doporučujeme směřovat na poradnu, kterou provozuje.

Zajímají vás jiné typy očkování? Najděte si odborníky v oboru imunologie a farmakologie, ptát se také můžete svých obvodních lékařů. Přečíst si můžete zprávy od Státního ústavu pro kontrolu léčiv, projděte si web ockovaci-kalendar.cz či naší sekci O očkování. Obecně můžeme říct, že doporučujeme čerpat informace z více zdrojů.

Jednotlivé typy a druhy očkování nemají stejnou dobu účinnosti. Imunita obvykle přetrvává po dobu let, někdy i po celý život. Délka období ochrany se liší v závislosti na konkrétní vakcíně a onemocnění. Proto vám doporučujeme si hlídat váš očkovací kalendář, abyste nezapomněli na přeočkování. Pokud byste zapomněli, nebojte se, téměř vždy vaše očkování hlídá váš lékař

Očkování nefunguje ihned potom, co vám ho lékař aplikoval. Imunitní odpověď nastupuje až za několik týdnů a s ní i odolnost vůči očkované nemoci. Zároveň většina očkovacích látek vyžaduje více než jednu vakcínu, takže se připravte většinou minimálně na jedno přeočkování. Cenou útěchy vám může být dlouhodobá ochrana proti daným nemocem. 

Imunita získaná očkováním nechrání jen očkovanou osobu, ale i další lidi v komunitě, kteří si ho například nemohou ze zdravotních důvodů dovolit. Říkáme tomu kolektivní imunita. Ta funguje pouze v případě, že je proočkováno dostatečné množství lidí.

Chřipka v České republice každoročně ohrožuje zdraví tisíců pacientů a vyžádá si život skoro dvou tisíc z nich. A přitom v porovnání s jinými členskými státy EU je u nás proočkovanost proti chřipce velice nízká, pohybuje se kolem 8 %. 

Chřipkové viry (typ A, B, C) se přenáší v kapénkách od nemocného člověka. Šíří se kýcháním, kašláním, mluvením a dokonce i dýcháním. Mezi příznaky chřipky patří bolest svalů a kloubů, bolest hlavy, vysoká horečka a s ní spojená zimnice, suchý kašel. U dětí chřipku může doprovázet také zánět středního ucha. Chřipka trvá 2 – 7 dní a pak příznaky odezní. U vitálních lidí nezanechá žádné následky, na rozdíl od starší a oslabených osob. Ti jsou ohrožení následky na plicích, srdci a nervové tkáni.

Vakcína proti chřipce obsahuje 4 druhy štěpených a inaktivovaných kmenů virů chřipky (2xA a 2xB). Složení každou sezonu musí co nejvíce odpovídat kolujícím kmenům a proto se vždy upravuje podle doporučení Světové zdravotnické organizace.

Chřipková sezóna začíná v České republice v chladných měsících a nejvyšší intenzity dosahuje od prosince do března, proto se doporučuje očkování proti chřipce nejlépe na podzim.

Očkování se doporučuje rizikovým skupinám obyvatelstva. Jsou jimi senioři, osoby s chronickým onemocněním plic, osoby s onemocněním srdce a cév, osoby s chronickým onemocněním ledvin a jater, osoby trpící diabetem, lidé s poruchou imunitního systému, pacienti s protinádorovou léčbou, osoby s těžkou obezitou nebo kuřáci a astmatici. Seznam je samozřejmě delší, přečíst si ho můžete zde

Nezapadáte do žádné kategorie? Nevadí, očkování proti chřipce je vhodné téměř pro každého. Ochráníte tím svoje blízké, rodinu, přátelé a všechny ve svém okolí.

Očkování je účinnou prevencí před onemocněním. Snižuje jeho závažnost, nutnost užívání antibiotik, úmrtnost a zamezuje šíření nemoci. Správné očkování může začít už ochranou před narozením. Pokud se naočkuje budoucí maminka, vyhne se riziku přenosu nemocí jako je černý kašel, záškrt nebo tetanus na miminko. 

Pokud si nejste jistí, jaké očkování se kdy podává, pomůže vám v tom očkovací kalendář. Ten najdete například na naší stránce nebo taky tady. Očkování se dělí na povinné (MMR a Hexavakcína) a doporučené. MMR vakcíny se podávají 2 dávky, očkuje se jí proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Hexavakcína se pak aplikuje čtyřikrát a chrání proti záškrtu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B a tetanu. 

Nepovinným očkováním můžete jen získat. Očkování nad rámec povinného není pro dětské tělo nadbytečná zátěž, navíc pojišťovny na většinu dobrovolných očkování přispívají. Riziko nežádoucích reakcí lze minimalizovat správným podáním a dodržováním pravidel. Následně díky očkování dítě získá komplexní ochranu a nebude se muset v budoucnu potýkat s chorobami jako je chřipka, klíšťová encefalitida nebo pneumokoková infekce.

U dětí nehrozí, že by podaná dávka byla pro jejich imunitní systém příliš silná. Dětský imunitní systém se setkává už od narození s miliony antigenů. V současných očkovacích látkách je jich obsaženo jen asi 140. Kapacita dětského imunitního systému proto očkování zvládne bez problému. Jako příklad lze uvést, že pokud by byly aplikovány všechny vakcíny českého očkovacího kalendáře v jeden den, zaměstnalo by to pouze 0,1 % kapacity dětského imunitního systému. 

Vedlejších účinků jako zarudnutí, bolest či otok v místě vpichu, únava nebo zvýšená teplota se nemusíte bát. Jsou to přirozené projevy, které ukazují, že imunitní systém na látku zareagoval a pracuje tak, jak má. Běžný je i průběh očkování bez reakce – neznamená to, že vakcína nefunguje. Více o reakcích organismu na očkování se dočtěte v našem článku zde.

Před očkování byste měli sledovat zdravotní stav dítěte, a to alespoň tři dny. Svému lékaři sdělte zvýšenou teplotu, kašel, rýmu, únavu a průjem. Sledujte také spánek dítěte den před očkováním. Běžný je i průběh očkování bez vedlejších účinků a reakce – neznamená to, že vakcína nefunguje.

Důležité je informovat svého lékaře o alergiích, které se u dítěte projevily. Pomůže to určit správnou vakcínu, která neobsahuje daný alergen. Dále mu řekněte o lécích, které dítě užívá, zda mělo reakci na předchozí očkování nebo zda někdo z jeho okolí nebyl nemocný. 

30 minut po očkování zůstaňte v čekárně, aby se okamžitě zabezpečila případná alergická reakce. Po očkování omezte psychickou i fyzickou námahu a stresové situace. Reakce jako zarudnutí, otok nebo bolest nechte odeznít. Celkové reakce jako horečka, změna chování, pláč nebo křeče hlaste svému lékaři.