Dezinformace a mýty – postrach zdravotnictví (fenomén doby postfaktické)

Na přítomnost dezinformací jsme si v poslední době celkem zvykli. Jsou všude kolem nás, v časopisech, v televizi a hlavně na sociálních sítích. Někteří z nás vědí, jak je rozpoznat, a jiní naopak ne. Většina z nás se i tak často nějakou z nich nechá napálit.

Co jsou to dezinformace a mýty?

Dezinformace a mýty jsou nepravdivá tvrzení, která můžeme najít prakticky všude, kde zjišťujeme nějaké informace, a to nejen v médiích a na internetu, ale někdy i v tisku. Dají se rozdělit do různých skupin, pro potřeby tohoto článku je dělíme je na tvrzení, která jsou čirý nesmysl a na tvrzení, které zamlžují nebo zdůrazňují část celku tak, aby byla část informací zapomenuta, a nebo odsunuta do pozadí.

Dezinformace je na rozdíl od mylných informací (mýtů) šířena úmyslně s cílem škodit nebo uvést v omyl. Hranice mezi dezinformacemi  je často velmi úzká a i když mají každý trochu jiný cíl, obě veřejnosti škodí.

Proč dezinformace vznikají?

O moderní době často mluvíme jako o postfaktickém věku. Jelikož máme svobodu slova, existuje ve volném prostoru neuvěřitelné množství informací. Tyto informace často jdou proti sobě. Pro laika je těžké se v takovém nepřeberném proti sobě jdoucím množství informací vyznat. Díky jejich množství pak vzniká informační zahlcení. Ztrácíme se a nevíme, co si vybrat a čemu uvěřit. To většinou není problém, každý nemusí vědět všechno, nebo mít na všechny problematiky vyhraněný názor. Problém však nastane, když jde o téma, které zasahuje nás všechny.

Příklad takového tématu je právě očkování. Většinou jsme si vědomi toho, že je taková problematika důležitá a snažíme se ji pochopit, ale ne vždy se nám to povede. Když informace nepochopíme, saháme pak po zjednodušených konceptech, které jsou často zavádějící. Jsou to právě tyto zjednodušené koncepty, kde se nejvíce setkáme s mýty a dezinformacemi. Nejlepší lék na takovou situaci by jednoduše bylo důvěřovat relevantní autoritě (praktickému lékaři, pediatrovi nebo vakcinologovi). Bohužel se naše doba díky konspiračním teoriím také vyznačuje právě tím, že autoritám věříme méně než v minulosti. Díky těmto faktorům se do povědomí široké veřejnosti pomalu dostává více a více dezinformací a zapouští zde své kořeny. V případě očkování může být škodným záměrem dezinformací například snížení víry v lékaře nebo prodej alternativní léčby a přednášek.

Proč je to relevantní pro očkování?

Účelem dezinformačních kampaní je změna myšlení široké veřejnosti. Cíl takové kampaně může být ekonomický nebo ideologický. Jednoduše řečeno si můžeme být vždy jisti tím, že dezinformační kampaň nevzniká bezdůvodně. Buď autor dezinformací za jejich šíření dostává peníze nebo šíří strach či ideologii, která je mu vlastní a je užitečná k manipulaci s lidmi.

Jedno z odvětví, ve kterých se nejčastěji dezinformační kampaně objevují, je zdravotnictví. Kvůli povaze zdravotnictví je důležité vědět, jak s dezinformacemi a mýty zacházet. A to proto, že právě zde jde o zdraví nejen jednotlivců, ale například v rámci očkování i o zdraví nás všech.

Přitom zrovna u očkování můžeme narazit na celou plejádu mýtů a dezinformací. Jedna z nich například tvrdí, že vakcíny obsahují hliník, který je životu nebezpečný, a proto by se lidi neměli očkovat. Je sice pravda, že se ve vakcínách hliník vyskytuje, ale mimo to se vyskytuje také ve vzduchu, vodě, nebo kojenecké výživě. Zůstává faktem, že ho v organismu nemá být příliš, ale množství hliníku, které se nám dostane do těla s vakcínou je absolutně bezpečné. Tento fakt  byl ověřen mnoha výzkumy a studiemi.

Kritické myšlení a vyhledávací algoritmy

Situace okolo dezinformací se v poslední době – hlavně ve zdravotnictví – velice zhoršila. V době internetu a sociálních sítí se k informacím může dostat kdokoli, to však neznamená, že jsou dané informace správné. Pokud nemáme dostatečně vyvinuté kritické myšlení, můžeme se kvůli informačnímu zahlcení v přemíře informací snadno ztratit.

Další problém představují vyhledávací algoritmy. Jakmile se na internetu setkáme s nějakou informací a začneme se jí zabývat, dostaneme se do tzv. informační bubliny, ze které se pak jen těžko dostává. Nejen vyhledávače na sociálních sítích, ale i YouTube nebo Google si sestavují profil každého uživatele a na základě uživatelova vyhledávání nabízí stejný obsah podporující dříve vyjádřené názory. I když tedy chceme zjistit, co si o problematice myslí druhá strana sporu, častokrát to není možné bez vynaložení většího a cílevědomého úsilí. Například pokud párkrát kliknete na protiočkovací web nebo Facebookovou stránku, algoritmus vám příště zobrazí další protiočkovací články a skupiny.

Proč se dezinformace nedaří vyvracet? 

Ačkoli jsme si vědomi problému dezinformací a často se snažíme dokonce nalézat řešení, nedaří se nám to. Vyvracení mýtů musí být precizní. Když se při boření mýtů a vyvracení dezinformací chybuje, často může nastat úplný opak našeho záměru a dojde k tzv. backfire efektu. Backfire efekt má mnoho podob, které vychází z povahy interakce mezi lidmi. Zde jsou dva příklady, na které si je třeba dát pozor.

1. První příklad je spjatý se světonázorem člověka, který dezinformaci podlehl. Dezinformace podporují jeho náhled na svět a poskytuje mu jistotu v této hektické době, kdy člověk neví, čemu má věřit. V takovém případě bychom měli být velmi opatrní. Pokud s takovým člověkem budeme zacházet neopatrně, můžeme jeho víru v dezinformaci naopak posílit, protože bude náš pokus vnímat jako útok na něj samého.
2. Jako další příklad můžeme uvést situaci, kdy sice konfrontujeme osobu s otevřenou myslí, ale jsme v konfrontaci moc intenzivní a ostří. Jednoduše zmíněného člověka vystavíme příliš mnoha argumentům naráz a dojde u něj k zahlcení a nepochopení. Z tohoto důvodu se pak osoba místo ke změně názoru vrací k původní chybné myšlence, protože jsme mu nedali šanci porozumět našim informacím. 

Jak tedy k dezinformacím přistupovat? 

Pokud chceme dezinformace efektivně vyvracet, musíme se nejdříve zamyslet, čí názor se snažíme změnit. Může se stát, že někteří lidé se nenechají přesvědčit pádnými argumenty, protože by to brali jako prohru a pokoření sebe, svého úsudku a inteligence. Obecně je lepší se zaměřit především na ty, kteří jsou ochotni přijímat nové informace a měnit své názory. 

Relevantní strategií je mýtus, který se snažíme vyvrátit, během zprostředkování správné informace ani nezmiňovat. Nedojde tak k zapamatování chybné myšlenky v myslích těch, kteří se s problematikou ještě nesetkali. V případě, kdy by se mýtus při zmínění v rámci osvěty uchytil, mluvíme o efektu iluzorní pravdy. Nejnovější výzkum sice ukazuje, že lze použít i variantu, kdy mýtus zmíníme, aplikace této metody ještě není zcela prozkoumána a my tak dále doporučujeme mýtus nezmiňovat pokud možno vůbec.

Informace pak podáváme kanálem, který je relevantní pro námi vybranou skupinu. Tón naší komunikace musí být informativní a pozitivní. V každém případě se musíme vyvarovat negativních emocí a ponižování.

Dále se chceme vyvarovat používání odborného jazyka. Musíme mít na paměti, že informace nejsou určené pro někoho, kdo se v oboru pohybuje, ale pro laika, který se snaží problematiku pochopit pouze povrchově. Použití akademického jazyka nebo vědeckého žargonu vyvolá akorát neporozumění a odpor ke vstřebávání faktů. 

Nesmíme také, jak už bylo zmíněno, u posluchače nebo čtenáře vyvolat informační zahlcení. Vždy je potřeba podávat informace v malých a pochopitelných dávkách, ale za to se železnou pravidelností. Postupnost a stálé vystavování správným informaci je totiž nejlepší cestou k dlouhodobé změně pohledu člověka na problematiku.

Z toho vyplývá jedno důležité pravidlo. Nedělejte věci složitě, dělejte je naopak jednoduše a pochopitelně. Pokud se budeme tímto pravidlem řídit, změna, kterou vyvoláme, bude mít mnohem větší dopad a komunikace bude o to efektivnější.

KRB, Jan. Dezinformace a mýty postrach zdravotnictví (fenomén doby postfaktické). HÁJKOVÁ, Karolína, PROCHÁZKOVÁ, Markéta, editor. In: Medici PRO Očkování. [online]. 2021. Dostupné z: https://www.mediciproockovani.cz/dezinformace-a-myty-postrach-zdravotnictvi.