Difterie neboli záškrt je onemocnění způsobené bakterií Corynebacterium diphtheriae. Je to bakterie, kterou může onemocnět jenom člověk. Šíří se kapénkami, tedy kašláním a smrkáním, či kontaktem s předměty, na kterých kapénky ulpěly. V případě malých dětí to mohou být například hračky.
Při vdechnutí se usadí v horních dýchacích cestách. Existuje i forma kožní, kdy se bakterie množí například v rance na končetině. Příznaky začínají za 2 až 5 dnů.
Co bakterie způsobí?
Kolem bakterie, nejčastěji na patrových mandlích či v okolním hltanu, se vlivem toxinu vytvoří takzvaná pablána. To je bělavá blána na sliznici, která po stržení krvácí – pacient potom plive krev, může ji i vdechnout, či spolknout. Vyskytovat se může i v nose či na hlasivkách. Bakterie produkuje tři toxiny: jeden působí na okolní buňky a ničí je (cytotoxin), další působí na srdce (kardiotoxin) a poslední poškozuje nervy (neurotoxin).
Pokud pacient není léčen a bakterie produkuje toxiny, které se vstřebávají do krve, může následkem toxinů dojít k arytmiím, tedy poruchám srdečního rytmu, které mohou působit různé obtíže. Také může dojít k poškození nervů, potom vzniká obrna, nejčastěji měkkého patra. Mimo to dochází i k výraznému zvětšení uzlin na krku – dříve se takovému obrazu říkalo Caesarský krk.
Průběh onemocnění
První den nemocného bolí v krku, je malátný a má teplotu. Druhý den dochází k postupnému zvětšování uzlin a tvorbě pablán. Toxiny se vstřebávají a kolují v krvi a následně mohou působit zmíněné potíže, zatímco pablány se rozrůstají a v důsledku mohou vést k dušení dítěte, zvláště proto, že děti mají proporčně menší průsvit dýchacích cest. Odtud tedy český název této nemoci – záškrt.
Léčba záškrtu
Při podezření na záškrt se volí léčba antibiotikem, které známe například při léčbě streptokokové angíny – penicilinem. Navíc je ale nutné podat protilátku proti difterickému (=záškrtovému) toxinu, která toxin inaktivuje a odvrátí tak hrozící nebezpečí jeho následků. Když není léčba zahájena včas, následky onemocnění, jako například postižení srdečního svalu, postižení ledvin nebo částečné ochrnutí patra, se mohou projevit později, a mohou být trvalé.
Výskyt a očkování
Záškrt se v Československu před rokem 1970 vyskytoval u více než 40 tisíc dětí ročně. Po začátku plošného očkování toto číslo začalo klesat směrem k nule a poslední případ záškrtu u nás byl evidován v roce 1995. V současné době se u nás záškrt nevyskytuje. Objevil se v poslední době například v Bangladéši či Jemenu, jeden případ záškrtu byl v roce 2016 v Belgii, bohužel se smutným koncem.
První tři dávky očkování dostaneme v rámci hexavakcíny (Infanrix Hexa nebo Hexacima), která chrání mimo záškrtu i proti tetanu, černému kašli, dětské přenosné obrně, žloutence typu B a hemofilu typu B. Další přeočkování je potom v pěti až šesti letech ve vakcíně Adacel (záškrt – tetanus – černý kašel) a potom v 10 až 11 letech Boostrix polio (záškrt – tetanus – černý kašel – přenosná obrna). Při dodržení tohoto spolehlivého očkovacího schématu je zabráněno kolování bakterie v populaci, nejsou tedy ohroženi ani ti dospělí, kterým imunita vyvanula. Doporučuje se ale přeočkování před cestou do rizikových zemí.
MATRASOVÁ, Jana. Záškrt. VANĚK, Lukáš, KOVAČOVIČOVÁ, Dominika, editor. In: Medici PRO Očkování. [online]. 2021. Dostupné z: https://www.mediciproockovani.cz/zaskrt.
