Existuje několik možností vzniku očkovací látky. Podle toho, z čeho je tvořena, se dělí do několika typů. Níže se můžete dozvědět, jakým typem jsou základní očkování proti spalničkám, chřipce, tetanu nebo vzteklině.
Živé oslabené vakcíny jsou ty, u kterých se upraví kmeny živých, laboratorně množených virů nebo bakterií. Mikroorganismus je buď pro člověka nepatogenní (nevyvolává chorobu) nebo je natolik oslabený, že pouze vyvolá imunitní reakci, ale nemáme žádné projevy nemoci. Vzhledem k oslabení jeho schopnosti přežívat a množit se si tělo vytvoří potřebné protilátky, aniž bychom nemoc prodělali a očkování slouží jako “trénink” imunitního systému. Tímto způsobem vznikají vakcíny proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám nebo tuberkulóze.
Usmrcené vakcíny jsou ty, které vznikají z usmrcených virů nebo bakterií. I přesto, že jsou mikroorganismy už neživé, tělo si je zapamatuje a v budoucnu dokáže rozpoznat jejich živou formu díky tomu, že jejich proteiny jsou zachovány (buňky dokáží později rozpoznat jejich tvar). Tento typ očkování musí probíhat vícekrát, aby bylo účinné a imunitní systém si ho správně zapamatoval. Očkuje se tak proti žloutence typu A, chřipce nebo vzteklině.
Subjednotkové vakcíny vytvoříme rozštěpením usmrcených mikroorganismů na menší části a následným využitím jen těch částí, které vyvolají imunitní odpověď. Díky eliminaci nechtěných částí mikroorganismu se snižuje četnost nežádoucích účinků. Patří sem například vakcíny proti žloutence typu B, chřipce, HPV nebo pneumokokové infekci.
Toxoidová vakcína nás chrání proti toxinům, které vypouští určité bakterie. Toxoid je bakteriální toxin, u kterého se toxicita chemicky sníží nebo odstraní. I když nadále není škodlivý, naše tělo si stále vytvoří protilátky. Tvoří se tak vakcíny proti tetanu nebo záškrtu.
Genová vakcína používá DNA nebo RNA, které nesou informaci pro tvorbu bílkoviny. Z této informace se pomocí procesu v našich vlastních buňkách tvoří antigeny, na kterých si tělo natrénuje imunitní reakci. Nosiči informace mají rychlý čas rozpadu, proto tvorba antigenů netrvá dlouho. DNA ani RNA nevstupují do našeho buněčného jádra, kde je uložena naše vlastní DNA. DNA se může vakcínou vpravit do těla samotné, nebo na vektoru. Vektor je oslabený, nepatogenní nosič (vir nebo bakterie). Tento typ se rozsáhle používá proti nemoci COVID-19.
Pokud se chcete dozvědět, jak se vakcína zkoumá a schvaluje potom, co je vytvořen její první prototyp jedním z výše zmíněných způsobů, dočtete se to v našem článku zde.