Medici PRO Očkování

Jak se schvalují vakcíny

Stejně jako všechna registrovaná léčiva, i vakcíny jsou před uvedením na trh a obdržením registrace velmi pečlivě testovány. Testování vakcín je navíc s ohledem na větší počet dobrovolníků při klinických studiích mnohem podrobnější a přísnější než u běžných léčiv. Celý proces testování od základního výzkumu až po udělení registrace mnohdy trvá i 10 až 15 let. Kontrola a neustálý monitoring však probíhá i po uvedení na trh.

ilustrační obrázek - schvalování vakcin

Proces vývoje a testování nových vakcín v Evropě je standardizovaný a dohlíží na něj regulační orgány Evropské unie i jednotlivých států. Tyto standardy vznikly ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO). V rámci EU musí být vakcína před schválením vždy otestována výrobcem a vědecky vyhodnocena regulačními orgány, kterými jsou Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) a další regulační orgány v zemích EU a EHP (Evropský hospodářský prostor).

Testování zahrnuje kontrolu kvality vakcíny, její účinnosti, bezpečnosti, způsobu výroby a možných nežádoucích účinků. Před uvedením na trh procházejí důkladnou kontrolou bezpečnosti všechny složky vakcíny, včetně účinných látek, pomocných látek, konzervačních látek nebo stabilizátorů.

Většina testovaných látek neprojde přes stádium laboratorního výzkumu

Proces výzkumu, testování a schvalování je rozdělen do několika fází. Na počátku stojí základní laboratorní výzkum, který zpravidla trvá 2 až 4 roky. Snahou této fáze je identifikovat přírodní nebo syntetické antigeny, které by mohly pomoci s prevencí nebo léčbou dané nemoci. Jedná se například o virové částice, oslabené viry nebo bakterie, toxiny nebo jiné substance odvozené od základních patogenů.

Dalším stádiem výzkumu je preklinická fáze, která trvá zhruba 1 až 2 roky. Ta zahrnuje testování na buněčných a tkáňových kulturách v laboratoři a testování na zvířatech (nejčastěji na myších a opicích) za účelem zjištění bezpečnosti a schopnosti testované vakcíny vyvolat imunitní reakci. Tato fáze mimo jiné umožní stanovit základní bezpečnou dávku před klinickými testy na lidech. Převážná většina zkoumaných látek se nikdy nedostane přes toto stádium testování, a to především z toho důvodu, že nevyvolají dostatečnou imunitní reakci.

Před pokročením do další fáze musí být daná látka nejdříve schválena regulačním úřadem na základě výsledků z předchozího preklinického testování. Teprve poté mohou být zahájeny klinické studie.

Důkladný proces testování na lidech

Klinické studie na lidech jsou rozděleny do tří fází, kterých se postupně účastní více a více osob: 

  • První fáze zahrnuje malou skupinu dospělých, cca 20 až 100 dobrovolníků. I v případě, že je vakcína určena pro děti, testy probíhají nejdříve na dospělých, a teprve poté se postupně snižuje věk testovaných osob až k cílové skupině. Cílem této fáze je především posoudit bezpečnost vakcíny, typ a rozsah imunitní reakce a možné nežádoucí účinky. Pouze při uspokojivých výsledcích této fáze může testování postoupit dále.
  • Druhá fáze probíhá na větší skupině v řádech několika stovek dobrovolníků. Někteří z nich mohou splňovat určitá specifika, jako například věk nebo zdravotní stav, případně patřit do rizikové skupiny s ohledem na nemoc, proti které je zkoumaná vakcína namířena. Tato fáze slouží kromě opětovného testování bezpečnosti a schopnosti vyvolat imunitní odpověď také k určení vhodného dávkování, způsobu podání vakcíny a efektivního očkovacího schématu. 
  • Třetí fáze testování se provádí na velkém počtu dobrovolníků od tisíců až po desetitisíce. Úkolem této poslední fáze je posoudit bezpečnost v rámci velké skupiny a odhalit možné vzácné nežádoucí účinky, které se neprojevily u menšího vzorku testovaných. Současně je testována i účinnost vakcíny, konkrétně zda je skutečně účinná v prevenci dané nemoci, v prevenci infekce daným patogenem a jestli vede k vytvoření imunitní reakce ve vztahu k tomuto patogenu.
infografika - schvalování vakcin

Farmakovigilance aneb neustálá kontrola pokračuje i po udělení registrace

Teprve po úspěšném absolvování těchto tři fází klinické studie může výrobce předložit výsledky testování regulačním orgánům, které jsme zmínili na začátku tohoto článku, a zažádat o udělení registrace vakcíny. Tyto orgány mohou vakcínu schválit pouze v případě, pokud z vědeckého hodnocení vyplývá, že její přínosy převažují rizika. Regulační orgány také provádí pravidelné inspekce pro ověření důvěryhodnosti informací poskytnutých výrobcem a mohou následně provádět i kontroly výrobních prostor a testy jednotlivých šarží pro ověření očekávané kvality. Před uvedením na trh musí výrobce každou šarži vakcíny otestovat a naplnit kritéria stanovená regulačními orgány.

Po uvedení na trh pokračuje EMA a další orgány v hodnocení bezpečnosti vakcíny a nadále provádí dozor. To zahrnuje mimo jiné monitoring nežádoucích účinků, na kterém se podílí i lékaři, lékárníci a další pracovníci, kteří jsou součástí procesu vakcinace. Ti mají povinnost hlásit veškerá podezření kontrolním úřadům. V České republice je tímto úřadem Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Možnost hlásit podezření na nežádoucí účinky způsobené očkováním mají i samotní pacienti skrze formulář dostupný na webových stránkách SÚKLu. Všechna hlášená podezření bez ohledu na jejich zdroj jsou pak podrobena šetření za účelem potvrzení nebo vyvrácení vzájemného vztahu mezi očkovací látkou a nežádoucím účinkem. Zde je závěrem nutno zdůraznit, že ne všechny komplikace, které se projeví v období očkování jsou nutně zapříčiněny danou očkovací látkou. Je tedy důležité rozlišovat mezi souvislostí časovou a příčinnou. Všechny tyto kontrolní aktivity se souhrnně označují jako farmakovigilance.

Autor: T. Jelínek