Imunizační programy započaté v minulém století vedly k ohromnému poklesu výskytu závažných infekčních nemocí a jejich komplikací. Dosáhli jsme toho, že se z dříve rozšířených nemocí staly nemoci vyskytující se zcela výjimečně. Pro dosavadní úspěšnost plošného očkování tedy existuje riziko vzniku falešného pocitu bezpečí před dříve obávanými infekcemi a přílišné fixace na možné vedlejší účinky vakcín. Přitom však zapomínáme na závažné, často fatální, následky nemoci samotné. Naší snahou by tedy mělo být dosažení co nejvyššího procenta naočkovaných. Existují ale případy, kdy očkovat z různých důvodů nelze. A to buď trvale, nebo dočasně.
Důvodům, proč některé lidi nemůžeme očkovat, říkáme kontraindikace, a dělíme je na opodstatněné a neopodstatněné. Z časového hlediska je můžeme dál rozdělit na dočasné a trvalé. Opodstatněných kontraindikací je ve skutečnosti velmi málo a budou probrány v následujícím textu.
Opodstatněné kontraindikace očkování
Pacienti s alergiemi
Častou kontraindikací očkování je alergie vůči vakcíně nebo její části. Může se tedy jednat o reakci na vakcínu jako takovou, kdy došlo k rozvoji závažné reakce po jejím předešlém podání nebo o různé její složky. Příklady látek, které mohou u vnímavých jedinců vyvolat reakci, jsou například streptomycin nacházející se ve vakcíně proti dětské obrně, kvasnice ve vakcíně proti hepatitidě B, nebo želatina v MMR vakcíně a vakcíně proti planým neštovicím.
Pacienti se sníženou imunitou a živé vakcíny
Stavy snižující funkce imunitního systému (imunodeficience) mohou být rovněž důvodem pro odložení nebo vynechání očkování. Může se jednat například o stavy vrozené, kdy imunitní systém nefunguje správně (důvodem jsou geneticky podmíněné vady). Jako příklad vrozené imunodeficience nám poslouží těžká kombinovaná imunodeficience (SCID) nebo chronická granulomatóza (CGD), při kterých chybí důležité části imunitního systému, a ten pak nefunguje správně. Tyto a další vrozené imunodeficience jsou naštěstí vzácné.
Na druhé straně stojí mnohem častější imunodeficience získané. Nalézáme je nejčastěji u pacientů infikovaných virem HIV (virus lidské imunitní nedostatečnosti), pacientů léčených vysokými dávkami steroidů nebo pacientů léčených pro různá onkologická onemocnění. Riziko u imunodeficiencí spočívá v podávání živých vakcín. Je totiž možné, že se organismus pacienta z důvodu nedostatečné funkce imunitního systému nebude schopen vypořádat s živým infekčním patogenem v očkovací látce. Problém pro pacienty v ČR tak mohou představovat například MMR vakcína a vakcína proti planým neštovicím, jinde ve světě i vakcíny proti tuberkulóze a ústní vakcína proti dětské obrně.
Zvýšenou pozornost věnujeme i očkování těhotných a rodinných příslušníků pacientů s imunodeficiencemi, a to opět ve vztahu k živým vakcínám. Existuje totiž riziko, že u těhotné dojde k infekci plodu, nebo že nedávno očkovaná osoba nakazí patogenem z vakcíny blízkého se sníženou imunitou. U těhotných jsou kontraindikovány například vakcíny proti planým neštovicím a MMR vakcína. V případě kontaktů imunodeficientního je kontraindikována živá vakcína proti dětské obrně; ta se u nás ale nevyužívá. Ostatní živé vakcíny mohou být bez problémů podány s dostatečným vysvětlením (velmi malého) rizika přenosu.
Rozhodující je zhodnocení potenciálních rizik a benefitů vakcinace u daného pacienta. Je taky nutno dodat, že z epidemiologického pohledu je pak nejlepší (a často jedinou) ochranou pro pacienty s imunodeficiencemi, které proti daným onemocněním nelze naočkovat, vysoká proočkovanost populace.
Očkování nemocného dítěte
U nemocných dětí může být žádoucí vakcinaci odložit nebo vynechat. Jedná se ale zejména o vážnější až závažné infekce. Lehčí onemocnění tedy nejsou důvodem pro odložení očkování. Dítě může dostat vakcínu i když má mírně zvýšenou teplotu, rýmu, kašel, zánět středního ucha nebo průjem. A to dokonce i když je léčeno antibiotiky. Mírná nemoc totiž neovlivní odpověď těla na vakcínu, a naopak vakcinace nezpůsobí zhoršení nemoci. Náš imunitní systém, když funguje správně, je dost silný na to, aby současně reagoval na vakcínu, a navíc bojoval s mírnou infekcí.
Neopodstatněné kontraindikace očkování
Okolností, které se na první pohled můžou zdát jako důvody pro vynechání očkování, je oproti opodstatněným kontraindikacím víc. Patří mezi ně například mírná reakce na předešlou dávku vakcíny, zvýšená teplota či probíhající léčba antibiotiky. Na rozdíl od předešlé skupiny kontraindikací ale důvodem pro odložení či vynechání očkování nejsou. O očkování nebo neočkování po pečlivém zvážení situace rozhoduje lékař, kterému v rozvaze pomáhají doporučené postupy a četné výzkumy. To mu umožní správně vyhodnotit situaci, a buď očkovat, počkat, nebo očkování úplně vynechat.
Závěrem je nutno připomenout, že vakcíny proti lehkým nemocem, které nás nemohou ohrozit na životě, prakticky neexistují. Očkováním se chráníme před skutečně závažnými a často smrtícími nemocemi, které si v historii vyžádaly miliony obětí. Navíc, jak již bylo řečeno, pravých kontraindikací očkování je málo.
Je tedy důležité dívat se na možné nežádoucí účinky vakcín racionálně, správně se informovat a myslet na to, že očkováním nechráníme pouze sami sebe, ale i ty, kteří očkováni být nemohou.
DULLA, Daniel. Kontraindikace očkování. NYČOVÁ, Aneta, PROCHÁZKOVÁ, Markéta, editor. In: Medici PRO Očkování. [online]. 2021. Dostupné z: https://www.mediciproockovani.cz/kontraindikace-ockovani.
Zdroje:
