Pamatujete, kdy jste naposled byli na očkování proti tetanu? Pokud ne, možná byste měli kontaktovat svého lékaře – vakcinace je totiž jediný způsob, jak se riziku onemocnění tetanem vyhnout.
O tetanu
Tetanus je onemocnění způsobené bakterií, jejichž spóry najdeme v půdě, prachu a hnoji. Šíří se kontaktem s poškozenou kůží, člověk se od člověka nakazit nemůže. Onemocnění způsobuje nekontrolovatelné stahy svaloviny a může být smrtelné.
Jak se tetanus šíří
Tetanus je onemocnění způsobené toxiny vylučovanými bakterií Clostridium tetani. V půdě se bakterie vyskytuje ve formě spory, což je vysoce odolné stadium bakterie, které přežívá var i chemické dezinfekce. Spory se běžně vyskytují v půdě kontaminované výkaly savců, hlavně koní, kde může přežívat několik desetiletí. Do lidského těla se bakterie dostane skrze porušenou kůži, kontaktem s kontaminovanou půdou nebo s kontaminovanými předměty, například:
- otevřené rány, do kterých se dostane hnůj či hlína.
- bodná poranění ostrými předměty, například vidlemi či hřebíkem.
- popáleniny.
- nekrotické rány.
- reimplantace neočištěného zubu po jeho ztrátě.
Méně často dochází k nakažení tetanem poštípáním hmyzem, povrchovými odřeninami, chirurgickými zákroky s nesterilními nástroji nebo u nitrožilních uživatelů drog.
V rozvojových zemích jsou ohroženi neočkovaní novorozenci, kterým je ošetřen pupečník nesterilními nástroji. Bakterie se množí v pupečním pahýlu a vypouští tetanický toxin do těla novorozence. V Evropě představují riziko autonehody či poranění při práci s kontaminovanými předměty, zvláště u nepřeočkované populace.
Doba od nákazy, za kterou se projeví první příznaky se velmi liší. Mohou to být dny až několik týdnů, ale většinou se první příznaky objeví do dvou týdnů od nákazy.
Symptomy a komplikace
Prvním příznakem může být ztuhlá čelist. Spasmy se následně po 1 až 2 dnech šíří na končetiny a nakonec na celé tělo, jsou provázeny opistotonem (lukovité prohnutí těla) a potížemi s polykáním.
Mezi hlavní příznaky tetanu patří:
- nekontrolovatelné stahy svaloviny, často na břiše.
- křečovitý úsměv, křeče čelisti.
- bolestivá ztuhlost svalů po celém těle.
- bolesti hlavy.
- horečky a pocení.
Tetanus je závažné onemocnění, které může mít různé komplikace, například:
- prasknutí svalu nebo zlomeniny kostí v důsledku svalové křeče.
- potíže s dýcháním až udušení.
- plicní embolie, pneumonie, rabdomyelolýza (rozpad svalových buněk a poškození ledvin).
- nejtěžší formy (10 – 20%) končí smrtí v důsledku vyčerpání dýchacích svalů nebo srdečním selháním.
Diagnóza a léčba
Onemocnění diagnostikujeme na základě výše zmíněných příznaků a nedávných úrazech, kdy došlo k narušení celistvosti kůže. Může se jednat o řezné, tržné i bodné rány. Rizikové jsou i popáleniny a pokousání zvířetem. Důležité je také brát v úvahu předmět o který se člověk zranil. Místa s nejčastějším výskytem spór, a tudíž i největším rizikem kontaminace rány jsou půda, hlína a prach, převážně tam, kde se v blízkosti vyskytují hospodářská zvířata.
Léčba tetanu spočívá v:
- očištění rány s případným chirurgickým ošetřením a odstraněním nekrotické (mrtvé) tkáně a odstraněním cizích těles.
- neutralizace toxinu podáním protilátek proti tetanu.
- podání antibiotik, penicilinu či metronidazolu, k zástavě růstu bakterií v ráně.
- péče o pacienta na JIP včetně invazivní plicní ventilace.
Prevence
V ČR je vakcína proti tetanickému toxinu součástí hexavakcíny, DTaP (záškrt, tetanus a černý kašel) vakcíny a DTaP-IPV (záškrt, tetanus, černý kašel a dětská přenosná obrna) vakcíny. Po poslední dávce v jedenácti letech se doporučuje přeočkování ve 25 letech a poté každých 10 – 15 let buď samostatnou vakcínou proti tetanu nebo kombinovanou proti tetanu, záškrtu a černému kašli. I po prodělaném tetanu totiž nepřetrvává celoživotní imunita, pro ochranu je i nadále nutné pravidelné očkování.
Očkovací schéma:
- Hexavakcína v 9. týdnu, 4. měsící a mezi 11 – 13 měsícem.
- DTaP kombinovaná vakcína (záškrt, tetanus a černý kašel) mezi 5 -6 rokem.
- DTaP-IPV kombinovaná vakcína (záškrt, tetanus, černý kašel a dětská přenosná obrna) mezi 10 – 11 rokem.
- Přeočkování ve 25 letech a následně každých 10 – 15 let samostatnou nebo kombinovanou vakcínou. U lidí nad 60 let je interval 10 let.
Očkování po úrazu:
- u očkovaných do pěti let od úrazu není nutné podávat ani očkovací látku, ani protilátky.
- u očkovaných od pěti do deseti let od úrazu se podává očkovací látka.
- u očkovaných před více než 10 od úrazu se podává jak očkovací látka, tak protilátka proti tetanu. Protilátku není nutné podat, je-li rána malá a čistá.
- u neočkovaných či neúplně očkovaných jedinců se podává očkovací látka a protilátka, následně se pokračuje v očkování druhé a třetí dávky.
Výskyt v ČR a ve světě
Výskyt tetanu je v Česku výjimečný, ročně dochází v průměru k 0 – 3 případům, obvykle z důvodu ztráty protilátek způsobené opomenutím přeočkování. V roce 2022 zemřel v ČR na tetanus jeden člověk, další, neočkovaný, zemřel v roce 2015.
V současnosti je díky vakcinaci tetanus příčinou méně než 1% hlavních příčin úmrtí novorozenců. V roce 2015 zemřelo na novorozenecký tetanus celosvětově asi 34 000 novorozenců, což je díky celosvětovému očkování o 96% úmrtí méně než od roku 1988.
K roku 2018 se celosvětově odhadovalo 213 000 – 293 000 celkových úmrtí na tetanus.
Eradikace onemocnění je problematická hlavně kvůli přežívajícím sporám v prostředí. Účinnou ochranu představuje očkování.
Kompletní infografiku o hexavakcíně si můžete stáhnout na této stránce, nebo přímo tady.
SHUGAOVÁ, Jana. Tetanus. ŽIŽKA, Ondřej, VONDRÁČEK, Vladimír, ŠMEJKALOVÁ, Anna, VANĚK, Lukáš, editoři. In: Medici PRO Očkování. [online]. 2020. Dostupné z: https://www.mediciproockovani.cz/tetanus.